Kdysi dávno, velice dávno, v jedné předaleké galaxii, tisíce let před tím než se galaxií proháněl Millenium Falcon, než byla zničena Hvězda Smrti a Luke Skywalker dostal francouzáka od vlastní… ale o tom snad někdy jindy. Dávno před válkou s Mandaloriany, vynalezením hyperpohonu a světelných mečů, před prvním svárem světlé a temné strany Síly, ještě před tím než byla vůbec ustanovena Stará Republika, dávno před tím vším byl na planetě Tython založen řád Je’daii. Členové tohoto tajuplného uskupení se snažili studovat a pochopit záhady mystické vesmírné Síly, nalézt harmonii v jejích světlých a temných aspektech, a s její pomocí udržovat pořádek a mír. Tohle je příběh z počátků sekty, později známé jako řád Jedi.
Tim Lebbon, který má recenzované dílo na svědomí, byl dosud pro Star Wars komunitu docela neznámou osobou. Jedná se totiž o jeho první román univerza. Nicméně v rámci sci-fi literatury nejde o žádného zelenáče. Tenhle pán má za sebou již pěknou řádku románů a novel - nejen ze sci-fi, ale i dark fantasy a děl s hororovou tématikou (například román Dusk, knižní novelizaci hororu 30 dní dlouhá noc nebo série Alien (Vetřelec), kterou však psal až po Into the Void).
Úsvit rytířů Jedi – Do prázdnoty byl titul, do kterého jsem vkládal veliké naděje. Jakožto milovník Staré Republiky, předrepublikového období a starodávných temných lordů jsem očekával opravdu strhující příběh, který by vyplnil prázdné místo onoho období v časové posloupnosti univerza. Nakonec jsem ale jako fanoušek „odcházel“ spokojený jen zčásti. Proč? Rozeberme si to.
Děj knihy se odehrává téměř 26 tisíc let před událostmi z původní filmové trilogie G. Lucase, tedy v době kdy ještě ani nebyla založena Republika, o světelných mečích nebo sithském řádu nemluvě. Ovšem setkáváme se tady s předchůdci Jediů - řádem Je’daii, který k Síle přistupuje mírně odlišným způsobem. Členové Je’daii totiž nevyužívají pouze světlou stránku Síly, ale snaží se udržovat světlou a temnou stranu v rovnováze. Vše na čem záleží, je pouze harmonická Síla. V tomhle ohledu mi Lebbonova prezentace starobylého řádu připomněla jednu z pozdějších odnoží Jediů – a sice šedé Jedie nebo taky částečně Imperiální rytíře z doby Impéria císaře Fela. V knize navíc najdete formulaci kodexu, kterým se řídili tehdejší členové řádu. Události popsané v knize se odehrávají výhradně v soustavě Tython, kterou mnozí z fanoušků znají z MMORPG hry Star Wars: The Old Republic. V knize se ovšem nesetkáme jenom s hlavní stejnojmennou planetou Tython, ale také s jejími sourozenci Kalimahr a Nox, nebo s hodně zmiňovanými měsíci Ashla a Bogan. Jelikož ještě není vynalezen hyperpohon, není tak snadné cestovat z planety na planetu, což je jednou ze zápletek celého příběhu. Ale nepředbíhejme.
Mladá hraničářka Lanoree Brock je řadovou členkou řádu Je’daii, která má za úkol udržovat v soustavě Tython pořádek. Okolnosti ji ale přinutí zanechat svůj původní úkol a věnovat se misi mnohem obtížnější a nebezpečnější. Ano, hlavní postavou příběhu je mladá silná žena, jak je momentálně téměř všude zvykem. To by mi vůbec nevadilo, nicméně postava Lanoree není napsaná úplně nejšťastněji. Osobně mi dělalo obrovský problém se s její postavou nějakým způsobem ztotožnit, Lanoree často působí moc sebejistě až arogantně, místy máte pocit, že ji víc záleží na jejím meči, než na ostatních lidech a bytostech. Ke konci navíc působí jako nezničitelná a nesmrtelná bytost, která přežije snad všechno. Podstatnou část knihy jí dělá společnost záhadný darebák Twi’lek Tre Sana, který byl však oproti Lanoree mnohem svěžejší a originálnější postavou. Ve flashback scénách se navrch setkáme s bratrem Lanoree – Dalienem Brockem, který je další zajímavou postavou se specifickým přístupem k Síle. Víc ovšem neřeknu, chceme se přece vyvarovat spojlerů. V průběhu čtení se setkáte s mnoha dalšími postavami, převážně členy řádu Je‘daii - s mistryní Dam-Powl, mistrem Lha-Mi a dalšími. Zajímavou postavou je i tajemná „filantropka“ Kara. Co ovšem potěší každého fanouška, je přítomnost mnohých ras, které se v pozdějších dobách už nevyskytovaly tak často, nebo se nevyskytovaly vůbec (kvůli vyhynutí). Hezkým příkladem je třeba přítomnost Miraluky, Sithů (ne uživatelů temné strany, ale druhu) nebo Catharů. Já osobně jsem v tomhle ohledu byl ale zároveň kapku zklamán, protože po rase Rakatánců, kteří byli dlouho dominantní sílou v galaxii, tady neštěkl ani pes. Nenachází se zde žádná zmínka o jejich Nekonečném Impériu, dokonce ani o moru, který je postihl. Ale chápu, není hyperpohon, nejsou informace.
Příběh je vyprávěn dvojím způsobem. První část, či chcete-li půl knihy, tvoří děj odehrávající se (vzhledem k časovému ohraničení) v současnosti, kdy je Lanoree povolána radou Je’daii ve velice choulostivé situaci, aby zabránila vůdci sekty Pozorovatelů hvězd v aktivaci bájné kosmické hyperbrány. Díky hyperbráně by bylo možné cestovat do jiných částí galaxie. To ale s sebou nese několik problémů (konkrétně dva). Za prvé, nikdo si není jist, jestli hyperbrána opravdu existuje, za druhé by její aktivace mohla způsobit katastrofu nepředstavitelných rozměrů a celou soustavu uvrhnout do kataklyzmatu. Proto je Lanoree poslána, aby vůdce sekty našla a zastavila, což ale může být malinko problém. Víc ale neprozradím. Druhou část knihy tvoří flashbacky a vzpomínky Lanoree na její výcvik a mládí strávené ve společnosti jejího bratra Daliena, kdy se utvářel jejích vztah k Síle i k sobě navzájem. Dle mého skromného názoru byly právě scény vzpomínek mnohem lépe napsané a čtivější, než části kdy Lanoree hledá Pozorovatele hvězd.
Proč jsem na začátku napsal, že jsem odcházel spokojený jen zčásti? Nemám totiž pocit, že Tim Lebbon tak docela zvládnul svůj úkol. Příběh jako takový často až moc přešlapuje na místě a o stranu dál je už po vší akci. V knize bylo příliš mnoho popisování na úkor příběhu, opravdu, Tim Lebbon všechno konkretizoval mnohem víc, než třeba samotný Luceno, ovšem ten alespoň čtenáři přibližuje podstatné věci. To Lebbon nezvládá a jeho popis taverny nebo jednoho potoku téměř na celou stranu je pak dost iritujícím faktorem. Do půlky knihy se příběh téměř vůbec nevyvíjí a většinu času Lanoree jenom cestuje z místa na místo. Kde Lebbon přidal ve vyobrazování, tam ubral z už tak krátkých akčních pasáží. Na ty je román Do prázdnoty opravdu skoupý a i když na ně přijde, autor je vybaví na dvou stranách. Podstatné věci se začnou dít až na přibližně posledních 50 – 60 stránkách. Právě závěr se čte mnohem lépe, a jak se příběh blíží k rozuzlení i čtenář se tím více dostává do té správné Star Wars nálady. Škoda, že je takový jenom závěr, který by se ovšem taky dal napsat lépe. Nicméně oproti zbytku knihy ho hodnotím jako plus. Navíc po přečtení knihy ve vzduchu zůstává viset hned několik otazníků, které zanechávají mírně otevřené zadní vrátka. (Pro další příběh? Nebo pokračování? Momentálně hodně nepravděpodobné.)
Úsvit rytířů Jedi – Do prázdnoty je románem plným odkazů a referencí. Na tom by nebylo nic špatného, ovšem pro mě je právě tohle veliký neduh téhle publikace. Jako fanoušek předrepublikové a starorepublikové éry jsem zběhlý v mnoha termínech, názvech, místech, událostech a podobně, a tak si nemyslím, že by tohle dílo bylo vhodné čtení pro začátečníky nebo čtenáře, kteří dosud neměli možnost číst cokoliv z téhle doby. Autor až moc na sílu odkazuje ke komiksové sérii Dawn of the Jedi i když tenhle román stojí jako samostatné dílo. Na jedné straně tomu rozumím, přece se to jmenuje stejně jako ona komiksová série, ovšem Lebbon svázal oba celky až moc a román pak nepůsobí jako plnohodnotné samostatné dílo, které si může přečíst kdokoliv, ale jenom jako pokračování - sequel pro ty, co četli komiksy. Příkladem může být třeba příchod Tho Yorů na Tython, který je v knize vysvětlen jenom zběžně. Říkal jsem už, že vysvětlivky jsou psané v podobě poznámek pod čárou? Opravdu nezvyklé počínaní pro takový druh literatury. Podobných referencí je tady mnoho a můžou být velice matoucí. Ti, kteří komiks Dawn of the Jedi nečetli, můžou být pak ochuzeni o další odkazy a v závěru budou mít určitě ještě víc otázek, než pokročilí čtenáři. Včetně komiksů Lebbon párkrát odkazuje i na hru The Old Republic.
Kniha je rozdělena na 19 kapitol, každá z nich má vlastní název a začíná citátem známých či neznámých postav. Překlad měl tentokrát na svědomí Milan Pohl, který odvedl dobrou práci a vyvaroval se chyb a nepřesností v překladu. Ovšem jednu připomínku, resp. výhradu bych vůči překladu měl. Samozřejmě jedná se o velice subjektivní pohled a každý to může vnímat jinak. Moje výhrady směřují vůči překladu dopravních prostředků, které v českém jazyce nemusí všem znít zrovna příjemně. V knize se totiž často dočtete o Mírotvůrci, Mrakoletech, o lodi zvané Smrtipal a několika dalších. Osobně preferuji tyhle názvy ponechat v originálním znění, tedy Peacemaker, Cloud-chasers a podobně. Jak jsem ale již řekl, jde o osobní preference. Na posledních stránkách jsou také typicky shrnuté tituly, které v nakladatelství Egmont dnes již pod hlavičkou Legends vyšly. Tohle mi chybělo třeba u románu Kenobi.
Na přední obálce hezky pózuje Lanoree se svým mečem a v pozadí se vznáší Tho Yor (ano, pro ty co neví, tohle je Tho Yor). Kazem je ale zadní obálka, která je černá. To by sám o sobě nebyl zas takový problém, ale text je tmavě modrý, takže se hodně špatně čte. Navíc, jestli se chcete vyvarovat spojleru a prvnímu rozuzlení příběhu, které ale stejně přijde asi po dvaceti stranách, tak zadní obálku raději nečtěte. (A problém s tmavým písmem je tím vyřešen ˘). I samotný název je hodně zavádějící. Příběh totiž nepopisuje žádné počátky rytířů a řádu Jedi, ale ukazuje pouze jednu krátkou kapitolu v životě mladé hraničářky v době, kdy se řád Jedi začínal formovat.
Hodně jsem se na tuhle knihu těšil. Ale po přečtení jsem měl velice smíšené (a spíše asi negativní) pocity. Nemůžu říct, že by to byl špatný román, ovšem měl chyby a měl jich až příliš mnoho. Příběh nabral obrátky hlavně v závěru, jinak byl docela nudný a všední, prosvětlen jenom výjimečně zajímavým zábleskem, který většinou pocházel z pasáží, kdy Lanoree vzpomíná na svůj výcvik. Ještě jednou upozorňuju, že tohle není moc dobrá kniha pro začátečníky a jejich úvod do celého univerza. Je to román spíš pro pokročilé čtenáře, kteří již mají něco za sebou a pro fandy předrepublikového a starorepublikového období. Jde o docela průměrný příběh, který ničím zvlášť neoslní, ale v zásadě ani neurazí, ovšem musíte mít jistou dávku trpělivosti a ochotu číst něco, co nepojednává a rodině Skywalkerů, nebo jiných hrdinech známých z filmů.
Klady: předrepublikové období, závěr, Tre Sana Zápory: působí spíš jako dodatek ke komiksům, příliš mnoho popisování na úkor příběhu, po přečtení zanechá otazníky, není vhodný pro všechny čtenáře, hlavní postava Lanoree„Zkušenosti a tragédie jako tahle mohou být tím, co z dobrého Je’daiie vyková skvělého.“ – mistryně Dam-Powl